Večer z 20-tého srpna na srpen jednadvacátý, tedy blížící se výročí okupace komunistického Československa jinými spřátelenými komunisty, bylo třeba pořádně připomenout. Tedy pravidelný, tentokrát 103. konvent, přičemž komturem jsem byl vylosován já, Gynko.
Limnigraf na Výtoni je stavba na pražském Rašínově nábřeží, nedaleko vyšehradského železničního mostu, naproti Podskalské celnici. Přesně u něj jsme se tentokráte sešli.
Pivovar Ládví COBOLIS vznikl na přelomu let 2017 a 2018 v Kulturním domě Ládví. Tak takhle stručně se o pivovaru dovíte z jejich webovek :-). Ok. Začínají a tak asi ještě nebylo moc času se věnovat i webovkám…
Na Poříčí dítě křičí, barák zničí, smutek klíčí do pohraničí. A u toho domu, co stojí místo domu, který před devadesáti lety při pádu zabil 46 lidí, jsme se sešli k jubilejnímu stému konventnímu rokování.
Vzhledem k tomu, že na mě Konvektikl vychází tak jednou za 6 let, velmi pečlivě jsem vybíral, kam bratry beru. Jedna moje část je velmi konzervativní a tak nepíšu nic dopředu, nedávám srazy mimo srazový čas a snažím se držet v Praze, takže nikoho netahám (až na výjimku), třeba do Strašnic, Kobylis, nebo Počernic. (Celý příspěvek…) »
Tím, že byl konvent v neděli, bylo domluveno, že se sejdeme dříve než v obvyklých 19. hodin.
Bylo to už cítit ve vzduchu zhruba od poloviny ledna. Jakési elektrizující jiskření, možná natržená ozónová díra, změna tlaku, začátek konce gloubl worming, ví Bůh, nevím, ale citlivé povahy věděly, že se něco brzy stane.
Nejdřív se srazili dva malí medvědi. A protože ti medvědi často vůbec nevědí, co roupama, vyrazili dobře po svých, až došli v ulici Dobřenských. Dávají zde do piva Slavii, kterou neumějí správně napsat. Tam dorazili i ostatní 4bra3. Z nichž jeden dělal, že neví, jak se střílej v Africe koroptve.
Nejsložitějším úkolem každého konventu je – alespoň pro mne – zpracování zápisu. V podstatě od následujícího odpoledne se snažím poskládat obraz předchozího večera. Jenže – skládejte skládačku, když vám někdo schová části, z nichž se skládá hlavní obrys, že.
Času je tak ukrutně málo a hospod, které čekají na naše hodnocení pořád ještě dost a dost. Není čas se scházet u koně, pod ocasem, či na rohu dvou ulic. Sešli jsme se proto přímo v Pivovarském domě.
